Jihokorejský gigant Sinokor Group, největší světový vlastník supertankerů, aktuálně nabízí svým námořníkům mimořádné finanční odměny za plavbu do nebezpečné oblasti Hormuzského průlivu. Vzhledem k nárůstu napětí a vojenským konfliktům v regionu, kdy byly nedávno zasaženy dva obří tankery drony a protilodními střelami, se lodní společnosti snaží zajistit si posádky, které by byly ochotny riskovat v těchto podmínkách. Podle interního dokumentu, který byl rozeslán posádkám, mohou kapitáni supertankerů získat až 90 000 dolarů, což odpovídá přibližně dvěma milionům korun, za jeden měsíc práce v této rizikové zóně.
Celý proces plavby zahrnuje projíždění úžinou, naložení surové ropy v terminálech v Saúdské Arábii či Iráku a následné vyložení nákladu v Ománském zálivu. Celá operace trvá zhruba třicet dní a kromě vysokých odměn zahrnuje také dodatečné příplatky. Řadoví námořníci, kteří obvykle pobírají základní gáži 1500 dolarů měsíčně, mohou po návratu z Hormuzu získat jednorázový příplatek devět tisíc dolarů. Takto extrémní odměny jsou reakcí na faktickou paralýzu komerční dopravy v této oblasti, která nastala po amerických odvetných úderech na íránské cíle.
Rizika spojená s plavbou v Hormuzském průlivu
Hormuzský průliv, který je v nejužším místě široký pouze 39 kilometrů, se stal v posledních letech jedním z nejnebezpečnějších míst pro námořní dopravu na světě. Plavební koridory pro supertankery mají šířku pouhé dva kilometry v každém směru, což zvyšuje riziko kolizí a útoků. Vzhledem k tomu, že supertankery představují klíčovou součást globálního obchodování s ropou, je zabezpečení jejich plavby zásadní. Po útocích na tankery se lodní společnosti snaží najít náhrady pro posádky, které se odmítají plavit do této rizikové zóny. Mezinárodní námořní právo umožňuje posádkám odmítnout vstup do nebezpečné oblasti a požádat o výměnu v bezpečném přístavu, což dále komplikuje situaci pro lodní společnosti, které se potýkají s nedostatkem ochotných pracovníků.
Sehnat námořníky ochotné riskovat své životy pod hrozbou útoků kamikadze dronů je pro lodní společnosti stále složitější. Mnoho pracovníků se obává o svou bezpečnost a raději volí stabilnější a méně rizikové zaměstnání. Proto se společnosti jako Sinokor Group snaží nabídnout atraktivní finanční pobídky, aby nalákaly posádky do těchto nebezpečných vod. Tato situace vyvolává otázky o etice a odpovědnosti firem, které jsou ochotny zaplatit tak vysoké částky za riskantní plavby, zatímco jejich zaměstnanci čelí nebezpečným podmínkám.
Specifika supertankerů a jejich posádek
Supertankery jsou největší plavidla, která byla kdy vyrobena, a jsou navržena výhradně pro masovou přepravu surové ropy přes oceány. Jejich délka přesahuje 300 až 400 metrů, což odpovídá čtyřem fotbalovým hřištím za sebou. Přesto tak velké plavidlo obsluhuje pouze 20 až 25 mužů posádky. Běžní námořníci na supertankerech často pocházejí z Filipín, Indie a Indonésie, zatímco důstojníci bývají většinou Rusové a Ukrajinci. Tato mezinárodní posádka čelí nejen profesionálním, ale i osobním výzvám, které jsou spojeny s dlouhými měsíci strávenými na moři a riziky, která tato práce přináší.
Vzhledem k vysokým nákladům na pořízení a provoz supertankerů, které se pohybují okolo 100 milionů dolarů, je pro lodní společnosti klíčové maximálně využít jejich kapacitu a zároveň zajistit bezpečnost posádek. V souvislosti se současnou situací v Hormuzském průlivu se očekává, že konkurence mezi lodními společnostmi o námořníky se ještě zvýší a nabídky na vysoké odměny se stanou běžnějšími. Tato situace může mít dalekosáhlé důsledky pro celý sektor námořní dopravy a globální trh s ropou, který je již tak nestabilní.